Gargáno - stmívání nad orchidejemi

Gargáno… Poloostrov strmých svahů s olivovníkovými háji, které přechází do zvlněných planin šedobílých vápencových kopců.
Krajina po staletí skládaných bílých kamenných zídek a tarásků, pastvin ohrazených rezavými dráty. Kruhových kamenných chýší dávných pastevců, pokroucených stromů a škrapových skalek.
Bíle fialových kvítků a šedavě zelených lístků divokého rozmarýnu s pronikavě kořennou vůní. Vyprahlých skalních stepí s rozevlátými praporci kavylů.
Rovinatých předhůří s lady plnými dvoumetrových mrkvovitých ločidel mezi obilnými poli a sady citrusů a olivovníků.
Vnitrozemí rozvolněných křovin, přecházejících do listnatých lesů Foresta Umbra a dále do habřin a bučin starých stromů s kmeny omotanými tlustými provazci břečťanů a růžovými bramboříky ve spadaném listí.
Ophrys lutea, tořič žlutý - Monte Sant´Angelo, Gargano, Italia S lány bílých asphodel a plácky orchidejí v nich. Se všudypřítomným větrem a obláčky uhánějícími po obloze.
Gargáno v slunci, s ostrými stíny pod sytě modrým nebem. Gargáno pod zataženou oblohou se šedivými oblaky a černozeleným mořem. Gargáno v dešti, s navlhlou trávou, kapičkami vody na orchidejích a klouzavým mokrým vápencem.

Druhý pohled už není tak příjemný… nenápadně a pozvolna nastává stmívání nad orchidejemi na Gargánu.
Krajina se parceluje. Do kopců a vápencových planin, dříve otevřených, se tlačí letní rezidence.
S novými ohradami z ostnatého drátu (a teď bohužel už leckde z klasického plotového pletiva) se zmenšuje prostor pro pastvu ovcí a koz. Pozemky, kam tahle zvířata nemůžou, budou možná mít hezký trávníček - ale bez orchidejí.
Orchis italica, vstavač italský - Monte Sacro, Gargáno, ItaliaNa mnoha místech se místo koz a ovcí pase skot… jenže ten vyžere všechno do kraťounkého pažitu. Kopyta skotu drn nerozruší, ale udupou… to klíčení semen orchidejí moc nepomůže. A dobytku je moc. Plno tořičů a vstavačů má užrané listy třeba z poloviny. Pastviny pokrývají hnědé lívance kravinců. Vydupané stezičky ve svazích otevírají cestu erozi. A orchideje ustupují… do skalek, mezi keře, do příkopů kolem cest…

Za šest sezón, co na Gargáno fotografovat orchideje jezdím, je ten proces smrákání už zřetelný. Byť je každé jaro trochu jiné, někdy časnější a jindy zpožděné, jednou mokré a jindy vysušené, změny pokračují. A zrychlují se…

Co bude dál?
Moje osobní vize budoucnosti je mírně pesimistická. Úplně orchideje na Gargánu asi nevyhynou nikdy... Jenom se sníží jejich početnost i počty lokalit. Výskyt řady druhů se z plošného stane ostrůvkovitým. A některé, dnes ostrůvkovité, druhy z řady míst vymizí úplně.

Smutné je, že naprosté většině místních Italů je to zcela a úplně šumafuk.
Čest těm několika málo výjimkám.

A pokud chcete ještě vidět opravdové orchidejové Gargáno?
Pojeďte tam se mnou příští jaro. Protože lépe orchidejím na Gargánu už bylo. Ale ještě je můžeme vidět…

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace